Probouzíme se do krásného svěžího rána – je polojasno, asi 4 stupně nad nulou. Vyrazili jsme zaplatit za marinu, kancelář už je otevřená, platíme 38 GBP. Takže libra za stopu délky lodi, ale je to náhoda.
Kotvení na návětrné straně přístavu znmenalo, že celou noc mi vedle hlavy vrzal fender (gumový nárazník, který brání lodi v kontaktu s molem). Jinak jsem spal dobře, jen jednou jsem se v noci vzbudil žízní. Hlava mě nebolí, piva jsme vypotili tě na místě.
Ranní teplá spracha v marině je báječná, sociální zařízení vyloženě luxusní. Kolem 9 hodiny míříme podívat se na zříceninu Tarbertského hradu. Z kopce na nás koukají rohaté ovce, hrad je zároveň pastivnou, ale má pěkně udržované štěrkové chodníčky. Vyjasnilo se, svítí sluníčko zátoka je modrá odrazem nebe. Barevné rybářské lodě tu veselou atmosféru krásně dokreslují. Z kostela s podivnou „děravou“ střechou na věži slyšíme zvony, ale nikoho jsme neviděli jít do kostela.
Markéta s Alenou si dávají kafe v místní kavárně, do kelímku s sebou. Okukujeme výlohy knihkupectví, je ale pochopitelně zavřeno.
Vyplouváme z Tarbertu, je krásně, slunečno. S Davidem jdeme do podpalubí, on chystat curry k obědu, já myju nádobí. Po vyplutí ze zátoky jsme na chvilku zahlédli DELFÍNY, dva párkrát ukázali ploutem. Všichni jsme stihli vyběhnout na palubu, fotit nezvládl nikdo, ale takové věci se nezapomínají. Později jsme ještě zahlédli hlavičku okolo plujícího tuleně. Začalo trochu víc foukat, poprvé plujeme jen na plachy, dává to na zadoboční vítr skoro 5 uzlů. Zároveň do o dost víc houpe, takže se kuchař za chvíli musel vypravit nahoru na čerstvý vzduch. Obědváme za nádherného ticha, jídlo se skvěle povedlo.
Míříme na jih podél ostrova Arran a pobřeží poloostrova Kintyre, večer bychom chtěli být u Sanda Island, kde zůstaneme na kotvě. Před lety tam bývala kromě majáku i hospoda, ale ta je zjevně už zavřená. Tak uvidíme. Našli jsme v lodní výbavě i vlasec a háčky, takže máme naději, že bychom během týdne mohli dostat do jídelníčku i rybu.
Zapomněl jsem si přeřídit hodinky, takže lodní deník je dnes vedený ještě podle zimního času. Ale už GMT.
Obepuli jsme ostrov Sanda z východu a jihu, míříme do zátoky na jeho severní straně. Jižním skaliskům dominuje maják doprovázený majestátním kamenným obloukem. Podle některých informací na druhé straně kdysi bývala kaple a hospoda. Dnes je celý ostrov soukromý, na dohled v soumraku vidíme jen střechy asi 2 domů. Honza říká, že je občas na prodej nějaký ostrov i s majákem. On sám má vyhlídnutou jakousi starou kamennou ruinu někde na severu.
Kotvíme po soumraku, užíváme si pohled na hvězdy. Pokusili jsme se zapnout na telefonech kotevní alarm, ten se ale řídí podle GPS polohy a při její nedostupnosti a nepřesnosti to znamená, že na nastavených 20 metrů od bodu kotviště se pořád spouští planý poplach. Kontrola hloubky (minimálně 5 a maximálně 18) je nastavena i na lodních přístrojích, takže bychom měli být v klidu. Jsme v dobrém závětří a předpověď neukazuje na nic hrozného. Jdeme poměrně brzy spát, ráno máme v plánu vyrazit těsně za svítání, abychom stihli cestu na sever. Přílivové proudy i vítr mají jít zhruba od jihu. To znamená, že bychom se do Irska prali hned s dvěma silami najednou. Volíme proto náhradní destinaci, o které jsme s Davidem soukromě snili: ostrov Islay, nejjižnější z Vnitřních Hebrid. Je domovem několika palíren proslulých silně kouřovou whisky (které patří mezi naše nejoblíbenějšíí).